První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

22. listopadu 2013, Alice Oppová

Mourek se narodil zjara 1994 a opustil nás v rozmezí 19.-21.11.2013 na selhání ledvin, následkem zplodin a bakterií červnové povodně, které jeho ledviny už nedokázaly odfiltrovat. 19.11. v 6:45 jsme živého Mourka viděli naposled, když jsme jej, jako vždy, pouštěli ven se vyčůrat a on se už nevrátil. Hledali, volali jsme ho ve dne v noci, prosili, aby se vrátil nebo aspoň mňouknul, kde je. Marně. Našli jsme ho za svítání 21.11. bezvládného na břehu pod bezinkou s kožíškem navlhlým padající mlhou. Bylo ticho. Jeho kámošky kačky ještě spaly. Jen řeka se s ním loučila šuměním vlnek. Mourek vždycky toužil po svobodě není divu, že odešel umřít tam, kde se cítil šťastný. Na břeh po kterém šmejdil a pod bezinku po které lozil bezmála 7let, co u nás byl. Děkujeme Pánu Bohu a Velké Kočce, že jsme ho našli.

Nejhorší byl strach, že trpí a nemůžeme mu pomoc. Mourka jsme odnesli do jeho sekretářského kanclíku, kde čekal na své oblíbené dece se svými myškami a kámošem myšákem než mu Jirka přichystá důstojnou a trvanlivou rakvičku. Dnes jsme se s ním, s láskou naší nesmírnou a legendou všech opravdových kočičáků, naposled rozloučili, pohladili, zulíbali a uložili jej do hrobečku pod rododendronem u branky, kde tak často sedával, čekal na paní listonošku jestli mu nenese balíček a pozoroval cvrkot na cestě. Boj s nemocí prohrál nejopravdovější Pan kocour, kocouří legenda, sekretář Kočičího společenstva, náš milovaný a nenahraditelný přítel s usměvavým M na mourovaném ksiftíčku s puntíkatým bříškem a s pruhovanými nohavičkami. Vzalo nás to strašně, snažíme se nebrečet. Nerušit jeho dušičku vznášející se na stříbrné nitce nad hrobečkem. Dyť přece víme, že´s Mourečku, lásko naše, mourovaný andělíčku vůbec neodešel, že s námi stále sdílíš myšlenky, pozoruješ nás svýma zlatýma očima a zlehýnka se dotýkáš svou sametovou tlapkou naší duše. Mourečku, mnohokrát Ti děkujeme za moudrost, odvahu, laskavost, něhu a lásku. Spinkej sladce andílku. Pozdravuj tam všechny naše z nejmilejších a počkej na nás. Líbáme Tě na nosánek, čelíčko, bříško i tlapičky, hajej Mourajzku. Óm mani padmé húm

01/ „Kde sem se tu vzal“
02/ „Já a ti druzí“
03/ „Seznámení s Bertíkem“
04/ „O kachnách a kámoších“
05/ „Jsem frustrovanej…“
06/ „Nařídili sedni a piš…“
07/ „Horší to být nemůže“
08/ „Letošní strasti a slasti“
09/ „Jsem naštvaný kocour“
10/ „Jsem pracovitý kocour“
11/ „Jsem obklíčený kocour“
12/ „Jsem zakočkovaný kocour“
13/ „Jsem zklamaný kocour“
14/ „Jsem zdecimovaný kocour“
15/ „Jsem neohrožený kocour“
16/ „Jsem vychovatel“
17/ „Jsem dražitelem“
18/ „Jsem vyznamenaný kocour“
19/ „Vidím samé Trixíny“
20/ „Kočičí sbírka“
21/ „Výsledky sbírky“
22/ „Lindan dostal škrabadlo“
23/ „Moure napiš něco“
24/ „Měl jsem namále“
25/ „Zakládám protidrogové mňaucentrum“
26/ „Popral jsem se zas s Mikešem“
27/ „Moure nadrápkej něco“
28/ „Kam se číhnu, samý pernatci“
29/ „Chcete mě?“
30/ „Rozloučení s Mourkem“
Hamounství se nevyplácí, aneb ježky nepackovat
Zraněná kuna a PET medic

Zpět