Příběhy a fotografie kočiček z depozit


Co vypráví kocour Mourek na bezince XIX
 3. září 2011, Alice Oppová


Vidím samé Trixíny
Kam se vrtnu Trixína! Pod stolem na okně v ložnici na terase na zahradě v kuchyni v předsíni v kanclíku všude vidím Trixínu, jak v té pohádce o Jezinkách Janíčkovi a dědečkovi co viděl samé sovy vlky štiky.
Jsem naštvanej Hlídá na schodech Jsem naštvanej
Já ale vidím Trixínu ač jsem z Jezinkama nikdy nic neměl. Navíc ani nemuknu, když mně Trixína a ty její rozjívené holky vyluxují misky. Kdyby na mě aspoň nesyčela, neprskala a nenatřásala se tady, jakoby tu byla odjakživa.
Trixi na okně Trixína na židli Trixi v ložnici
Kdyby byla aspoň trošku snášenlivá. Nebo vděčná. Jejda to bych se s ní skamarádil. Ale kdepak. Madam Trixi vládne pevnou packou v domě na zahradě všude. A kdyby jen ona! Co teprve ta její nezvedená dítka. Nejhorší je ovšem Toníny. Tak potrhlou kočku jste ještě nezažili. Toníny na mě číhá Toníny číhá na plotě V jednom kuse provokuje, přeskakuje mě, číhá na mě z křoví z kytek z pole odevšad. Krok co krok za mnou slídí, když se za ní rozběhnu, to byste koukali, jak zdrhá. Celá maminka. Provokovat a pak utéct.
Týnečka celkem ujde. Ta je aspoň krásná jemná plachá a hlavně si mě nevšímá. Zato v noci vyvádí v kuchyni, jak banda poltergeistů, že pomalu nezamhouříme oko. Ale aspoň se nechá od těch mých pohladit.
Týnka řádí v kuchyni Týnečka Týnka řádí v kuchyni

Ťap v kuchyni Zkrátka z téhle vypečené rodinky je nejlepší tatínek Ťap. S tím jsem kámoš odjakživa. Holt jsem se na stará kolena dočkal pěkných pořádků. Trixíně to ale jen tak neprojde. Až mě zas sesyčí, tak jí řeknu, když chceš tady něco znamenat koukej o sobě a těch svých zatracených spratcích něco namňoukat, ty náno jedna strakatá. Pak teprve uvidíme, co vleževálená madam Trixi von ulice na Bluku nadrápká!

Povídání XVIII
Povídání XX




Zpět