Příběhy a fotografie kočiček z depozit


Co vypráví kocour Mourek na bezince XVIII
 9. července 2011, Alice Oppová


Jsem vyznamenaný kocour
Mourek Prý jsem tu už šest let? To by kocour neřek, jak ten čas letí! Moji ale říkali, že mě 6. 7. 2005 přinesli od kostela, tak to asi bude pravda. Tak významné výročí se musí oslavit „viď Mourečku“? Aby ne. Mňauvajz jasně hurá sláva jásal jsem! Samou radostí metal chlupaté kotrmelce a hned sumíroval své představy oslav. Chci dort z myšek, tatarský biftek, smetanu, celou noc lozit po bezinkách, pořádně prohnat Mikeše a vyhazov trixat. Mňaužel, předčasně. Moje totiž rezolutně prohlásila:„ kdepak Mourečku na to rychle zapomeň. Dort z myšek neumím, a i kdyby bylo by mi jich líto. Hovězí a smetanu nesmíš, máš low protein dietu? V noci lozit po bezinách a prohánět Mikeše nemůžeš, prochladl bys a byl zas už po x-té pokousaný. Vyhazov trixat nepřipadá v úvahu, co by si chudíska počala bez domova? Vymysleli jsme ale něco lepšího, co žádný kocour ani kočka nemá. Dostaneš Řád za zásluhy o rozvoj našeho kočičího společenstva, tu slíbenou průkazku - to samé co občanku a povýšení na generálního sekretáře. Všecky kočky a kocouři budou koukat, kolegyně sekretářka Týnečka možná i gratulovat a paní pošťačka dočista oněmí úžasem“.
Mourek přijímá dary a gratulace Mňaufix, vrrr… to jsem teda celý bez sebe, řádu se nenajím, řád nezakousne Mikeše, nevyžene trixata, zavrčel jsem znechuceně a pokračoval. O funkci generálního nestojím, už takhle jsem uštvaný až mňauvajzběda. Jestli budou kočky a kocouři koukat je mi mňaufuk teda kromě sekretářky mňauslečny Sekretářka Týnka Týnečky – tu já strašně miluju. Jo a paní poštovní příště sesyčím, aby viděla, že nejsem žádná vydrezírovaná kancelářská myš. „No jo Mourečku všichni vědí, že jsi strašný drsoň. Dieta je ale dieta, ve svém věku nemůžeš lítat po nocích natož se rvát s Mikešem a trixata jsou tady doma. Zkrátka dostaneš řád, průkazku a povýšení. Smiř se s tím broučínku“ diplomaticky leč jednoznačně Mourek uzavřela diskuzi ta moje.
Ve středu se konaly oslavy. Dostal jsem Řád za obětavou práci (ten si můžu strčit leda kamsi), děkovací listinu s povýšením (prý bude viset v kanclíku, což je mi srdečně mňaufuk), průkazku (ta se hodí), misku králičích jatýrek a Bobíka (což často nesmím, ale miluju), takže jsem si pošmáknul a běžel prohnat trixata.

Povídání I. „Kde sem se tu vzal?“
Povídání XVII.
Povídání XIX.




Zpět