Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Co vypráví kocour Mourek na bezince X
29. května 2010, Alice Oppová
Jsem pracovitý kocourne, že by mě práce bavila. Donutili mě hnojit. Kdybych ty rajčata a zukíny aspoň jed. Navíc ty argumenty! Prý se jen válím s Barnabášem a tloustnu. Lež jako věž! Trošku si pospím, jako každej pořádnej kocour a z tý bezproteinový diety jsem úplně zesláblej. Bez práce prý nejsou koláče. Jako bych o ně stál! Jo, kdyby šlo o syrový hovězí, to hnojím o stošest. Krutě mě vykořisťují! Do soumraku jsem makal jak soumar.
Kosáci si ze mě dělaj legraci, Lída s Ferdou
a Pepíkem mě ignorujou. Nemám sil na noční rejdy. Stěží jsem vylez na třešni. S bídou se dobelhal
k řece. Zblajznul pár brouků, spravil si žaludek trávou, vyplašil úžovku Boženu, dovlek se na pelech k Barnabášovi a usnul jak špalek. 
Májová noc, za oknem svítil měsíc, šramotili ježci, rejdili kuňata, přicházely kočky a já to největší vzrůšo zaspal. Budu si stěžovat paní Martě nebo panu Srstkovi. Ale, co když přijedou s těma kamerama, světlama, v mým kanclíku nebude k hnutí?
To radši ne. Napadlo mě něco lepšího. Založím Černošickou stranu socializovaných drápků. Perchtičkám, Ťapovi, Andule Bambule, Mouríně, Trixíně, zkrátka všem sociálně slabým kočičákům, slíbím ústřední topení v pelíšcích, slavičí jazýčky k snídani, bifteky k večeři, vzdělání koťat a veterinu zadarmo, a starým kočulím, myší co hrdlo ráčí. Stanu se lídrem a budu za vodou. O volební kampani příště. Jsem udřený kocour a mám děsnej hlad.Pac a mňau Mourajz, zatím funkcí sekretář
Povídání 9.
Povídání 11.