Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Kalendář podle koček 5.
28. října 2017, Alena Vave Zemanová Usazeniny
Ani bych se nemusela dívat do kalendáře. Že se blíží podzim, poznám podle koček. Bertík se snaží spát na dece co nejblíže přitisknutý ke mně, ale ještě si neustýlá v hnízdečku, vytvořeném mýma nohama. Rozárka se přestěhovala z obývákového křesla do „cedníku“ na kočičím stromě poblíž stoupačky od topení. A Mikeš migruje mezi okrajem mé postele a mým kolečkovým křesílkem u psacího stolu.V horkém létě spávají kočky alespoň část noci na balkóně, na svém kočičím stromě. Když je hodně horko, leží Róza s Mikešem na horním břevně a tlapky jim visí dolů jako malým lvům. Na Bertíka zbývá jen místo ve strážním koši, ale myslím, že je s tím spokojen.
S podzimem se všechny kočky stávají mazlivějšími. Tak mazlivými, až upadají v podezření, že se ke mně na klín vlastně chodí ohřívat. Možná je to ale tím, že mají víc příležitostí, neboť na podzim trávím v křesílku mnohem víc času než v létě, protože domácí večery jsou mnohem delší. A ještě delší budou.
Kočky začnou polehávat přímo na radiátorech na podložených ručnících nebo na zavěšených odpočívadlech. Pokud je tedy dokážu najít. Bertík se v noci uvelebí v hnízdečku a v podvečer se mi na klín nacpou oba kocouři najednou. Ale jen na chvíli, protože pak Mikešovi dojde, že se vlastně musí urazit, neb on je ten jediný, nejúžasnější, dokonalý a obdivu hodný pruhovaný kocourek na světě. A nebude se o mě dělit s nikým. Na protest se posadí na stůl zády ke mně a jen sem tam škubne ocáskem, když se mu zdá, že mé pokání příliš dlouho nepřichází.Rózka začne obcházet kolem šicího stroje. Číhá na chvíli, kdy budu quiltovat deku a kdy mi její konec bude splývat na klín. Rózka by tuze ráda tulila a hladila, ale skoro nikdy si mi nedokáže lehnout přímo na klín. Někdy jí stačí podložený župan či osuška, ale na rozešitou deku si po chvíli obcházení a váhání nakonec lehne vždycky a ráda se nechá hladit. Což mě velice těší, ovšem poněkud zdržuje od práce, která jako vždy hoří.
Blížící se jaro se pozná podle toho, že za okny i před okny jsou k vidění kočičky. Ty moje živé se vyhřívají na sluníčku, a když se ještě trochu víc oteplí, polehávají alespoň přes poledne na svém balkónovém stromě.Ale k tomu je ještě hodně daleko. Teď je čas mazlení a tak tuto časoměrnou stopětku píšu přes proužkatého Mikeše hodně nataženýma rukama. A až se urazí, že ho nehladím, což zákonitě přijde, sedne si ke mně zády před monitor a já na psaní neuvidím vůbec.
No ano, už je tady. Už musím natahovat krk, aby psaní nebylo samý překlep.
Prostě je podzim, doba, kdy je nutné začít hladit kočky. Kdy je nutné začít hladit po duši sama sebe.
Ráno s kočičáky 4.