Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Ahoj kocourku Čáro
2. července 2015, Jan Mareš
Bedlivě jsem četla tvé vyprávění o příhodách, které jsi zažil! Jsou pěkné a poučné a to jen potvrzuje starou známou pravdu, že my kočičáci jsme učenliví, ne-li přímo nejchytřejší!
A pokud někdy něco náhodou nejde tak jak má, tak za to vždycky můžou lidi. Tak třeba my s Čertičkou běháme na balkon který je zabezpečený sítí, ale na dveře z něj už se lidi vyprdli, teda směrem k nám kočkám a to je veliká nespravedlnost. Protože ty zatrolené dveře jsou udělané tak, aby nešly otevřít zvenku a když je náhodou průvan zabouchne, tak tam zůstaneme
jako v pasti. No v létě to je vcelku fuk, ale co v zimě? Anebo co kdyby začlo pršet nebo dokonce přišla bouřka?! 
A vůbec, my kočky máme mít volnost a svobodu pohybu a ne abychom se pak musely doprošovat hlasitým mňoukáním, aby nás pustili domů. Jenomže Čertička ani já nejsme žádné hloupé podlejzavé a bojácné kočky, které hned žebrají o pomoc, takže nejdříve zkoušíme společně ty dveře tlapkama odtlačit a pak se pod nimi podhrabat až jde o drápky – ale Čáro, ono je to marné. Když se přes ty dveře nedostane zloděj, tak co my dvě malé hodné kočičky s tím naděláme, že jo. Jo to kdybysme třeba byly u vás na chatě, to bys koukal, jak rychle bychom se podhrabaly pod plotem a šly, kam nás srdce vábí! A Ćáro, poslouchej, taky se ti stává, že tvoji páníčci jsou třeba v koupelně a ty seš tam s nimi a oni tě omylem zavřou? Tak to se nám stává docela běžně, že si jdou třeba pro něco do pokoje a my tam za nima vběhnem, protože přece musíme mít kontrolu nad tím, co se u nás doma děje, ale oni o nás neví a zavřou nás tam! Tak to
by se jeden leda z těch lidí zbláznil a tak musíme jo hlasitě mňoukat, aby nás přes tydveře bylo slyšet. Ale jednou se mi stalo, že mne zavřeli do ledničky a byla jsem tam hodinu, než mě začali hledat, ale Čáro, to bylo příjemné! Bylo to v loni v létě - když lidi přišli z nákupu, nechali omylem pootevřenou ledničku, a tak jsem nelenila, neváhala ani vteřinu a hup tam. Bylo to báječné, samé dobroty a krásné chlazení, no super a eňo ňuňo. Závidíš, viď?! Tak to
je tak zhruba náš kočičí zvědavý život, ale my se nenudíme, protože vymýšlíme nové a nové lumpárny. Hele, kocourku Čáro, tak nám ještě něco písni a zatím se měj moc a moc kočičácky! Pozlob páníčka a prozkoumej také ledničku co tam má dobrého – navíc se ochladíš z těch hrozných veder, která nyní panujou, to je k umňoukání a k zalknutí my jenom odpočíváme a pijeme, no strašný! Neví náhodou tvůj brácha Matěj, když je tak chytrý a vzdělaný, jak se nejlépe sundává kožich?
Tak se měj moc hezky a napiš!
Ahoj Líza a černá Čertička.
Předtím