Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Čára Lízince Marešovic
31. května 2015, Jana Petrželková
Ahoj Lízo, hele, my se sice neznáme, ale mně se moc líbilo, jak jsi vysvobodila ségru z gauče a tak jsem se rozhodl na tvoje vyprávění navázat. Tak jen abys věděla, já jsem nějaký Čára, kocour. Správně bych se asi měl honosně jmenovat Charlie von Palmovka, protože mě Jana přinesla z útulku na Palmovce, a tam mně dali jméno Charlie. To se čte šárlí, čárlí no a pak to L vadilo v rychlé výslovnosti a nějak vypadlo a bylo z toho čárí a už jsme u čáry. Jak jsem se jmenoval ještě předtím, si nepamatuju, no ale nějak snad jo. Já teda nejsem žádnej „značkovej“ kocour, jsem jen takový obyčejný mourovatý kluk, ale jinak jsem vážně velký elegán! Panička, o nás kocourech co s ní bydlíme, říká, že Míša je nejhodnější, Matěj nejchytřejší a já nejkrásnější a že jsme všichni výjimeční a neopakovatelní. A tak to má být, protože nás koček a kocourů by si lidi fakt měli vážit.
No a mě to tvoje vyprávění připomnělo, jak jednou Jana složila gauč i s Míšou a ani při tom nemrkla. A co horšího, nemrkl ani Michal! Totiž v obýváku byla výjimečně rozložená na spaní sedací souprava a panička jí šla složit. Míša se ale předtím vypravil sedačku prozkoumat zevnitř, a místo aby utekl nebo se ozval, když Jana začala skládat, tak si jen zalezl hlouběji mezi tu konstrukci a bylo, byl zastlaný. Ještěže je poloviční než já, já bych se tam rozhodně nevešel a byla by to moje smrt a to by byla nenahraditelná škoda, že jo?! My jsme o tom s Matějem dobře věděli, protože jsme kluci ostružinatí a nic nám neujde. Jenomže on je Míša takovej pytlík nesamostatnej bázlivej a tak jsme byli zticha a čekali, jak si poradí. Lízo, víš, že si neporadil nijak? Prostě tam dřepěl a ani necekl. Až když panička začala dávat večeři a bylo jí divné, proč Míša nejde, tak jsme jí ukázali, kde Míša je. Stačilo doběhnout ke gauči, zamňoukat a zadrápat a už věděla. Víš, ona před námi měla pejskovou a tak je na takovýhle domluvy docela zvyklá, nemáme s ní v tomhle žádnej problém. A já jsem zase vysvobodil Matěje z auta! To bylo na chatě, Jana tam přijela za náma autem, zajela na zahradu a nechala okýnko dokořán, aby auto vyvětrala. My si tam pak rádi chodíme tím otevřeným okýnkem lehnout a v teploučku si dáchnout. Jednou se ale blížila fofrem bouřka, Jana vlítla k autu, zavřela okýnko, práskla dveřma a doběhla zpátky na verandu s prvníma kapkama deště. Tam odtud pak vyvolávala Matěje, celá nešťastná, že kde prý ten kluk je a že promokne a nastydne a kdesi cosi, znáš maminky. A vůbec jí přitom nedošlo, že Matěj přijít nemůže, protože je zavřený v autě, kde pospával na zadním okýnku. Vlastně jsme o tom nevěděli nikdo. Já se šel po bouřce podívat, co a jak a uviděl jsem Matěje, jak na mě z auta gestikuluje, abych mu jako z tý pasti pomohl ven. Tak jsem zkoušel skákat na kliku, ale ten ťuflík jsem zmáčknout nedokázal, to je pro nás kocoury moc těžké. Tak jsem utíkal za Jirkou, který byl také na zahradě a všechno jsem mu to vymňoukal a utíkal jsem zpátky k autu. A Jirka jen řekl „copak mi to Čáro povídáš tak důležitýho?“ a šel za mnou a tak se Matěj dostal ven. Lízo, víš, že kdyby nebylo mně, byl by Matěj v tom autě další 2 dny až do odjezdu a Jana by zatím uschla strachy? Zachránil jsem najednou bráchu i paničku, to jsem hrdina, co?!
A Matěj zas zachraňuje večeře. On je z nás fakt nejchytřejší, já to klidně přiznám Jenomže zatímco já jsem jako kotě neměl žádnou výchovu a všechno jsem se musel naučit sám, tak on měl přímo kočičí Oxford! Byl doma sám, panička v tu dobu stonala a nechodila do práce a měla na něj spoooustu času a všechno s ním dělala a všude ho brala sebou jako psa, protože neměla s kočkama vůbec žádnou zkušenost a tak toho Matěj ve světě i doma spoustu pochytil a moc se naučil. Třeba i splachovat záchod! Ale k té večeři: ona Jana vařila brambory a nevěděla nic lepšího, než jít současně luštit křížovku, no a na brambory zapomněla. Voda se ale z hrnce vyvařila a brambory na dně začaly malinko prskat, docela jemně. Matěj to slyšel a utíkal se do kuchyně podívat co a jak. No a pak běžel za paničkou, zamňoukal na ní a běžel zpátky a skočil na sporák a koukal na hrnec a tak zas on zachránil i brambory i hrnec. A nemusel, nám kočkám jsou nějaký brambory vážně ukradený, horší by bylo, kdyby se pálilo kuře! Ale takový hodný my už prostě jsme, teda Matěj, já a Míša.Tak Lízo a Čertičko ahoj a zas něco napište!
Pohlcena sedací soupravou