Trestní a přestupková řízení v praxi


Kauza odcizeného kocoura Garfielda
 19. března 2004, Redakce
 Paní Marii Brázdilové, zástupkyni První společnosti za práva koček v Hodoníně, dne 19. března 2004, odchytil pan soused, jejího domácího kocoura Garfielda, do předem nastraženého sklopce.

 Přestože ho okamžitě žádala o jeho vrácení, následně podala oznámení o krádeži na Obv. odd. Policie ČR v Hodoníně, poté stížnost na činnost Policie Čr a následně i oznámení Přestupkové komisi MěÚ v Hodoníně a trestní oznámení Okresnímu zastupitelství Hodonín, navrácení kocoura či usvědčení pachatele se dodnes nedočkala. ( Viz. dokumenty )
 Tento případ je typickou ukázkou dysfunkce zákona, nezájmu, liknavosti a bagatelizování problémů orgány činnými v trestním řízení i státní správou a my se z něj musíme poučit, nenechat se odbýt, protože my tyto orgány platíme ze svých daní.
 Nahlédněme tedy nedávné historie tohoto případu, do svědeckých výpovědí poškozené i svědkyně a návrhu poškozené na zahájení řízení o přestupku i podnětu k postupu podle § 158 Trestního řádu.
 V pondělí, 22. března 2004, nám telefonem sdělila žalostí zoufalá paní Brázdilová, členka společnosti a provozovatelka hodonínského depozita na záchranu opuštěných koček, že v pátek, 19. března, jí odcizil soused jejího milovaného kocoura Garfielda, a to tím, že ho odchytil do nastraženého sklopce. Údajně odchyt kocoura zpozorovala se svojí kolegyní, paní Tomalovou, z okna, když se večer vrátily z krmení a ihned zvonila na souseda, aby jí kocoura vrátil. Ale soused nereagoval a tak mu do schránky vložila dopis s prosbou o navrácení kocoura.
 Bědovala, že soused kocoura nevrátil a protože se o něm ví, že léta odcizuje místní kočky, které údajně používá pro výcvik loveckých psů, má strach, že její Garfield poslouží témuž účelu.
 Poradili jsme jí aby se okamžitě obrátila na obv. odd. Policie ČR a doufali, že policejní orgány věc prošetří a kocoura vrátí poškozené.
 Policie se sice dostavila, vyslechla stížnost poškozené i souseda, který obvinění z odchytu kocoura odmítl s tím, že ve sklopci odnášel vypreparovanou sumčí hlavu a poté policisté odjeli, aniž by s poškozenou sepsali protokol.
 Poradili jsme poškozené, aby podala stížnost na činnost Policie ČR, najali detektivní kancelář a poslali do místa zvědy.
 Ti zjistili, že tento soused je bývalý rozhodčí svodů loveckých psů vysokých plemen, zná se s ředitelem ZOO, cvičí policisty ve střelbě na místní střelnici, nesnáší kočky, odchytává je do sklopce a údajně odváží do lesa v okolí této střelnice, kde "zboží" čeká na zkoušku ostrosti ukryté v bedně. Bohužel nebohého Garfielda v tomto ostře hlídaném místě neobjevili.
 Dozvěděli se však, že zmíněný pozemek střelnice patří řediteli hodonínské ZOO, který chová loveckého psa, je myslivcem a také radním MěÚ Hodonín, mimoto se proslýchá, že dříve Městskou policií odchycené toulavé kočky, používal jako krmivo pro dravce (odtud jeho přezdívka „kočička“).
 Ředitel vede v těsné blízkosti ZOO psí útulek, kde koncem prosince 2003, narychlo zřídil útulek pro opuštěné kočky, ve skutečnosti jakousi ohradu z vlnitého plechu s bedýnkou slámy uprostřed. Toto zařízení neodpovídalo Veterinárním podmínkám pro zřizování, provoz a kontrolu útulků, které vydala SVS ČR a tak není divu, že se poškozená, pí. Brázdilová a svědkyně pí. Tomalová, které se zabývají humánní kontrolou toulavých koček v Hodoníně, s ním několikrát dostaly do konfliktu. Následně tento ředitel a člen městského zastupitelstva začal bojkotovat jejich činnost, proplácení faktur za kastrace a pod. SZ Praha podala žádost na KVS ohledně nedostatků zmíněného zařízení

Dokumenty 1, 2 a 3 ke cauze Garfield


Jako příklad uvádíme skutečnost, která nastala 24. prosince, kdy pí. Brázdilová zachránila z tohoto “útulku“ kočku s kotětem před zmrznutím /viz. Zvířetník, kočky, 6. 2. „Není útulek jako útulek.“/




Výpověď paní Brázdilové, majitelky kocoura:

Já, níže podepsaná Marie Brázdilová, jsem majitelkou kocoura slyšícího na jméno Garfield, plemeno norská lesní kočka bez PP, stáří 3 roky.
Dne 19. března 2004 jsem se vrátila domů v 21 hodin v doprovodu své kamarádky, pí. Naděždy Tomalové, která mi pomáhala s těžkými taškami. V tuto dobu volávám z balkonu svého kocoura Garfielda domů.
Šla jsem na balkon a jako obvykle si svítila baterkou jestli jej uvidím na dvoře, abych ho zavolala domů. Nebyl tam, takže jsem ho průběžně po čtvrt hodinách vždy volala, aby se vrátil domů. Ve 22.30 hod. jsme ho s kamarádkou Naďou uviděly, jak přelezl na dvůr k Bedřichu Valouchovi. Kocour šel podél zábradlí ke schodům do jeho sklepa. Řekla jsem kamarádce aby jej dále sledovala a protože mám se sousedem špatné zkušenosti, utíkala jsem pro fotoaparát. Naďa uviděla jak ze sklepa vyšel Bedřich Valouch, vzal sklopec nad schody, ve kterém se už zmítal můj kocour a rychle zmizel ve sklepě. Bohužel vše proběhlo tak rychle, že když jsem přišla s fotoaparátem, bylo po všem. Ihned jsme šly zvonit do domu na pana Bedřicha Valoucha, ale nikdo na nás nereagoval.
V sobotu, 20. března ráno jsem mu napsala a dala do schránky dopis, aby mého kocoura okamžitě pustil, jinak, že hodlám podat trestní oznámení.
Kocour se nevrátil a tak jsem hned první pracovní den, 22. března, šla oznámit krádež kocoura na policii. Policie se sice vzápětí na místo dostavila, ale nic nevyšetřovala, aniž by učinila zápis, místo toho vedl policista s panem Valouchem přátelský rozhovor. Pro potvrzení o oznámení krádeže kocoura jsem si na oddělení policie zašla sama příští den.
Odcizení koček se mi totiž nestalo poprvé. Před dvěma a třemi lety můj otec již několikrát přelezl sousedovu zídku a vypustil moje kočky, které se chytly do sousedem připraveného sklopce na jeho pozemku. Stalo se také, že jmenovaný Bedřich Valouch odjel na delší dovolenou a nechal nastražený sklopec s návnadou. Nešťastnou mňoukající kočku, která se do sousedova sklopce chytla, jsme naštěstí vysvobodili.
Také můj bývalý přítel Stanislav Sobotka mnohokrát zachraňoval kočky mňoukající v sousedově sklopci schovaném mezi bednami na jeho pozemku. Přítel se vracíval kolem 23.hod. z práce a zvonil na Bedřicha Valoucha, aby odchycená zvířata hned vypustil. Někdy se jednalo o naši vlastní kočku a jindy o kočku někoho z okolí.
Během 5 let jsem tímto způsobem přišla o 4 kočky, a nyní s Garfieldem se jedná už o pátou odcizenou kočku.
V okolí sousedova bydliště si lidé stěžují na totéž. Už mnoho let se jim setrvale ztrácejí jejich domácí kočky, ale z pana.Valoucha mají strach, protože umí být velmi hrubý a chová se arogantně.
Jedna z mých sousedek u něj hledala svou kočku a poté mi sdělila, že se k ní choval tak agresivně, že se ho bojí.

V souvislosti s bývalými a nakonec i současnými aktivitami pana Valoucha se oprávněně domnívám, že odchyt mého kocoura byl záměrný a že kocour „posloužil „ zakázaným aktivitám některých lidí při tzv. výcviku ostrosti, který je sice 4 roky zákonem zakázán, ale přesto ho někteří chovatelé loveckých psů utajeně avšak běžně provozují.
Rovněž paní Mikušová, která u pana.Valoucha bydlí, mně v rozhovoru sdělila, že její partner kočky nenávidí a jak je to pro něj těžké, když se má tady na ně dívat. Ona sama kočky též nesnáší a tato záležitost se stala předmětem několika našich roztržek, kvůli nimž jsme poté přestali spolu komunikovat.
Datum: 22. 3. 2004
Podpis: Marie Brázdilová


Výpověď svědkyně, paní Naděždy Tomalové:

Já, níže podepsaná Naděžda Tomalová, jsem přítelkyní Marie Brázdilové - majitelky kocoura slyšícího na jméno Garfield, plemeno norská lesní kočka bez PP, stáří 3 roky.
Dne 19.března jsem přijela v 21 hod k paní Marii Brázdilové domů, abych jí pomohla odnést těžké tašky. Marie šla nejdřív na balkon, odkud si svítila baterkou zda neuvidí svého kocoura, aby ho zavolala domů. Nebyl tam, takže jsme vyložily tašky, uvařily si kávu a Marie chodila opakovaně asi po čtvrt hodině volat kocoura domů. Vím,že tak činí každý večer ze strachu o něj, protože již mnoho jejích koček bylo chyceno do sklopce na pozemku jejího souseda, pana Valoucha. Některé se podařilo zachránit, ale během pěti let jí 4 kočky zmizely a již se nikdy nevrátily. Marie je přesvědčená, že se to stalo vinou pana.Valoucha.
Asi okolo 22.30 hod Marie uviděla svého kocoura na dvoře a volaly jsme ho spolu. Ale kocour přelezl zídku na dvůr k panu.Valouchovi a pak šel ke schodům do jeho sklepa. Marie rychle běžela pro fotoaparát a já sledovala situaci dál. Kocour vlezl za nějaký kryt, pak jsem uslyšela známý zvuk a viděla jak v mžiku ze sklepa vyběhl pan.Valouch, popadl sklopec se zmítajícím kocourem a zmizel ve sklepě. Marie přišla s fotoaparátem, ale už bylo pozdě něco fotit.
Šly jsme zvonit do domu p. Valoucha, ale nikdo nám neotevřel.
V pondělí jsem šla jako svědek s paní Brázdilovou na policii podat oznámení o krádeži kocoura. Policie se dostavila, ale nikdo s námi neučinil písemný zápis, policie mluvila pouze s panem.Valouchem.
Slyšela jsem od více lidí v okolí, že se jim ztrácí jejich domácí kočky a také o tom, jak je pan.Valouch k lidem hrubý a arogantní, pokud se na toto téma zavede řeč. Také jsem slyšela, že pan.Valouch dodává kočky ke zkouškám výcviku loveckých psů tzv. na ostro. Při tomto výcviku jsou údajně kočky velice krutým způsobem týrány. Jsem zděšena utrpením své přítelkyně, která nese velmi těžce ztrátu svého milovaného zvířete. Marie Brázdilová je invalidní, vztah kočkám a zejména k jejímu přítulnému Garfieldovi, jí pomáhá se léčit a lépe snášet své těžké postižení.
Přestože jsme udělaly pro nalezení kocoura vše co je v našich silách, je dosud nezvěstný. Obávám se, že se stal obětí lidí provozujících nezákonnou činnost.

Datum: 22. března 2004
podpis: Naděžda Tomalová


Vzhledem k tomu, že Obv. odd. nereagovalo, poškozená zaslala stížnost na Policii ČR, Okresní ředitelství Hodonín a zde uvádíme jeho odpověď: >> kopie originálu <<

Dokumenty 4 a 5 ke cauze Garfield

Následně předalo Okresní ředitelství Policie ČR Hodonín případ na KPPP při MěÚ Hodonín k prošetření. Komise k projednávání přestupků města Hodonín vyslechla poškozenou i svědkyni, včetně obviněného a jeho družky a dne 26. srpna 2004 uzavřela případ ROZHODNUTÍM, ve kterém řízení ZASTAVILA pro nedostatek důkazů. (viz. kopie Rozhodnutí dole)

Poté následoval Návrh na zahájení řízení o přestupku, který podala poškozená na komisi pro projednávání přestupků MěÚ Hodonín:

Návrh na zahájení řízení o přestupku
(§68 zák. č. 200/1990 Sb. a §247 TrZ krádeže)
Městský úřad Hodonín komise pro projednávání přestupků
Masarykovo nám.1, 695 35 Hodonín

dne 13. dubna 2004
V Hodoníně


Věc: Návrh na zahájení řízení o přestupku
Přílohy: fotografie odcizeného kocoura Garfielda, kupní smlouva, kopie písemné žádosti o vydání kocoura směrovaná na p. B. Valoucha, kopie Potvrzení OO Policie ČR, vlastnoručně sepsané výpovědi poškozené a svědkyně.

Já, níže podepsaná Marie Brázdilová, jsem majitelkou kocoura slyšícího na jméno Garfield, plemeno norská lesní kočka bez PP, stáří 3 roky.
Dne 19. března 2004 jsem se vrátila domů v 21 hodin v doprovodu své kamarádky, pí.Naděždy Tomalové, která mi pomáhala s těžkými taškami. V tuto dobu volávám z balkonu svého kocoura Garfielda domů.
Šla jsem na balkon a jako obvykle si svítila baterkou jestli jej uvidím na dvoře, abych ho zavolala domů. Nebyl tam, takže jsem ho průběžně po čtvrt hodinách vždy volala, aby se vrátil domů. Ve 22.30 hod. jsme ho s kamarádkou Naďou uviděly jak přelezl na dvůr k Bedřichu Valouchovi. Kocour šel podél zábradlí ke schodům do jeho sklepa. Řekla jsem kamarádce aby ho dále sledovala a protože mám se sousedem špatné zkušenosti, utíkala jsem pro fotoaparát. Naďa uviděla jak ze sklepa vyšel Bedřich Valouch, vzal sklopec nad schody, ve kterém se už zmítal můj kocour a rychle zmizel ve sklepě. Bohužel vše proběhlo tak rychle, že když jsem přišla s fotoaparátem, bylo po všem. Ihned jsme šly zvonit do domu na pana Bedřicha Valoucha, ale nikdo na nás nereagoval.
V sobotu, 20. března ráno jsem mu napsala a dala do schránky dopis, aby mého kocoura okamžitě pustil, jinak, že hodlám podat trestní oznámení.
Kocour se nevrátil a tak jsem hned první pracovní den, 22. března, šla oznámit krádež kocoura na policii. Policie se sice vzápětí na místo dostavila, ale nic nevyšetřovala, aniž by učinila zápis, místo toho vedl policista s panem Valouchem přátelský rozhovor. Pro potvrzení o oznámení krádeže kocoura jsem si na oddělení policie zašla sama příští den.
Odcizení koček se mi totiž nestalo poprvé. Před dvěma a třemi lety můj otec již několikrát přelezl sousedovu zídku a vypustil moje kočky, které se chytly do sousedem připraveného sklopce na jeho pozemku. Stalo se také, že jmenovaný Bedřich Valouch odjel na delší dovolenou a nechal nastražený sklopec s návnadou. Nešťastnou mňoukající kočku, která se do sousedova sklopce chytla, jsme naštěstí vysvobodili.
Také můj bývalý přítel, Stanislav Sobotka, mnohokrát zachraňoval kočky mňoukající ve sklopci schovaném mezi bednami na sousedově pozemku. Přítel se vracíval kolem 23 hod z práce a zvonil na Bedřicha Valoucha, aby odchycená zvířata hned vypustil. Někdy se jednalo o naši vlastní kočku a jindy o kočku někoho z okolí.
Během 5 let jsem tímto způsobem přišla o 4 kočky, a nyní s Garfieldem, se jedná už o pátou odcizenou kočku.
V okolí sousedova bydliště si lidé stěžují na totéž. Už mnoho let se jim setrvale ztrácejí jejich domácí kočky, ale z pana Valoucha mají strach, protože umí být velmi hrubý a chová se arogantně.
Jedna z mých sousedek u něj hledala svou kočku a poté mi sdělila, že se k ní choval tak agresivně, že se ho bojí.

V souvislosti s bývalými a nakonec i současnými aktivitami pana Valoucha se oprávněně domnívám, že odchyt mého kocoura byl záměrný a že kocour „posloužil „ zakázaným aktivitám některých lidí při tzv. výcviku ostrosti, který je sice 4 roky zákonem zakázán, ale přesto ho někteří chovatelé loveckých psů utajeně avšak běžně provozují.

Rovněž paní Mikušová, která u pana.Valoucha bydlí, mně v rozhovoru sdělila, že její partner kočky nenávidí a jak je to pro něj těžké, když se má tady na ně dívat. Ona sama kočky též nesnáší a tato záležitost se stala předmětem několika našich roztržek, kvůli nimž jsme poté přestali spolu komunikovat.
A proto

navrhuji


zahájit přestupkové řízení k projednání přestupku proti občanskému soužití, jehož se dopustil Bedřich Valouch, bytem Jungmannova 3, výše uvedeným jednáním.

Marie Brázdilová adresa podpis

Přestupkové řízení bylo sice zahájeno, ale vzhledem k tomu, že komise dala za pravdu svědkyni pana Valoucha, pí. Mikušové, která je jeho družkou, byl pan Valouch shledán nevinným a případ byl předán k projednání Okresnímu státnímu zastupitelství Hodonín – viz. kopie podání:


Okresní státní zastupitelství Hodonín
Velkomoravská 11
695 11 Hodonín

DOPORUČENĚ


V Hodoníně, dne 6. dubna 2004


Věc: Podnět k postupu podle § 158 Trestního řádu

1. My, níže podepsané podáváme tímto podnět k postupu podle § 158 Trestního řádu a žádáme, aby bylo zjištěno, zda níže popsaným chováním, pokud bude prokázáno, byla naplněna skutková podstata některého z trestných činů dle trestního zákona, v daném případě nejspíše trestného činu týrání zvířat podle § 203, odst. 2 a 3 Trestního zákona o týrání zvířat a § 247 Trestního zákona o krádeži.

2/ Já, majitelka kocoura Marie Brázdilová, bytem Jungmannova 2, 695 01 Hodonín a svědkyně události, paní Naděžda Tomalová, bytem Bezručova 34, 695 01 Hodonín, nahlašujeme, že dne 19. března 2004 ve 22.30 hodin došlo na dvoře souseda, konkrétně na schodišti dolů do sklepa, k násilnému odchytu mého kocoura do předem nastraženého sklopce, a to zmíněným sousedem, panem Bedřichem Valouchem, bytem Jungmannova 4, 695 01 Hodonín. Poté pan Valouch odchycené zvíře ukryl ve svém domě a odmítl mi ho vydat jako jeho majitelce, přestože jsem ho o to žádala i písemně. Dne 22. 3. 2004 jsem požádala o pomoc Městskou policii v Hodoníně, která se na místo dostavila a vyslechla obě strany. Já i svědkyně N. Tomalová jsme vypověděly, že jsem viděly pana Valoucha, jak si ze sklopce přemisťuje živé zvíře do připravené bedny. Pan Bedřich Valouch uvedl, že v uvedené době se v místě nevyskytoval on, nýbrž jeho syn, který si v bedně odnášel vypreparovanou sumčí hlavu a že se svědkyně spletly. Policista učinil zápis s tím, že případ dostane někdo přidělený a tento s námi bude jednat nejpozději do 1 měsíce.

3/ Pan Bedřich Valouch se v místě svého bydliště zabývá nezákonným odchytem koček patřících jeho sousedům průběžně už řadu let. Bohužel místní lidé se ho bojí, protože vlastní řadu střelných zbraní a ve vypjatých situacích bývá agresivní. Pan Valouch byl mnoho let členem myslivecké jednoty Dubňany a býval rozhodčím na mezinárodních svodech loveckých psů vysokých plemen. O panu Valouchovi se tvrdí, že má velmi úzké kontakty s místními policisty, které zacvičuje ve střelbě na místní střelnici. Sám se netají tím, že kočky nesnáší. Pozemek střelnice a jejího okolí patří řediteli hodonínské ZOO, myslivci a chovateli loveckých psů p. Freisovi. Tento je také radním městského úřadu v Hodoníně a zřizovatelem provizorního útulku pro kočky při stávajícím psím útulku u ZOO. Provoz tohoto zařízení – „kočičího útulku“ (což je pouze ohrada z vlnitého plechu) schválila Krajská veterinární správa pouze pro období od 1.dubna do 1.listopadu. Obáváme se, že s kočkami, které do tohoto útulku přijdou, není zacházeno v souladu se zákonem (viz novela zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání a §3 zákona č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a další související zákony). Dříve byly odchycené kočky odnášeny strážníky právě řediteli ZOO p. Freisovi, který s nimi údajně krmil dravce. Máme právo se domnívat, že se může jednat o provázanost právě těchto výše uvedených osob, tj. p. Valoucha a p. Freise, na tomto, ale i předešlých, byť i domnělých případech odchytu a následného zneužití koček, a to jak v osobním vlastnictví, tak i toulavých. P. Valouch totiž prý odchycené kočky odváží na neznámou adresu, kde tato zvířata údajně slouží pro výcvik loveckých psů k tzv. zkoušce ostrosti, která je už čtvrtý rok zákonem zakázána.

Důkazy: fotografie odcizeného kocoura Garfielda, kopie mojí písemné žádosti o vydání kocoura směrovaná na p. B. Valoucha, kopie Potvrzení OO Policie ČR, vlastnoručně sepsané výpovědi poškozené a svědkyně, Otevřený dopis Městskému úřadu v Hodoníně, vlastnoruční výpověď další poškozené paní Součkové.

Přílohy: vyčíslení škod

Vzhledem k získaným informacím, a sice - že se pan Bedřich Valouch pravděpodobně zabýval a stále zabývá odcizováním koček svým sousedům záměrně a průběžně už řadu let a pravděpodobně je dopravuje na objednávku chovatelům loveckých psů za účelem tzv. výcviku ostrosti, žádáme o prošetření uvedených skutečností a další postup dle příslušných ustanovení trestního řádu, včetně vyrozumění všem oznamovatelům.

Podpis a adresa poškozené a svědkyně

Výsledek: Okresní státní zastupitelstvo věc vrátilo zpátky přestupkové komisi s tím, že výše škody nepřesahuje 5 tisíc. Poškozená se psychicky zhroutila, udolána žalostí nad ztrátou svého mazlíčka, Garfielda. Nezájem orgánů činných v trestním řízení a provázanost státní správy s žalovanou osobou, umožňuje žalovanému pokračovat v jeho dosavadní činnosti. Kocour Garfield skončil úděsnou smrtí, roztrhán loveckým psem při nezákonné zkoušce ostrosti.

Prosíme, pomozte nám zabránit dalším obětem této nezákonné záliby.

Dokumenty ke cauze Garfield:1-7 jsou rozhodnutí města Hodonín.
Dokument č.8 je otevřený dopis Městskému úřadu v Hodoníně