|
Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Studený odchov? Neexistuje! 5. března 2019, Jana Petrželková Mám doma studený odchov. Už docela dlouho. Hádám se s majitelem domu o nová kamna waw. Na nová nemám, a i kdybych měla, je to jeho povinnost. Takže na 4 pokoje jedna kamna – opravdu nic moc. Ale už jsem si zvykla, doma mi zima není, když si prostě vezmu svetr, nemám kašel ani rýmu – jenom je mi všude jinde horko. Ostatně přetápění bytů je snad naše česká specialita – např. v Anglii a ve Francii také topí minimálně a v Chorvatsku nemívají často kamna vůbec (i když tam je tepleji). Přiznávám ale, že moc nerada lezu do studené postele. Do té, kdy máte pocit, že nejste v posteli, ale v bazénu se studenou vodou. Přímotop by bylo řešení, ale není to spotřebou šetrné ani k mé kase ani k přírodě. Pořídila jsem si proto elektrickou dečku. Velikou, dává se pod prostěradlo. Malá spotřeba, vynikající účinek, nechávám ji trvale v síti a hýbou jen s regulátorem. Kluci kočičí už na mne večer v posteli čekávají. Někdy, když mají dojem že už jsem měla dávno ležet a dadánkovat se s nimi, si pro mne i přijdou. A tak jdu, zapnu dečku a jdu do koupelny. A když se vrátím, je z postele lože přímo královské, teploučké, vyhřáté…… Tuhle jsem šla spát a zjistila jsem, že dečka už je zapnutá. Vyhubovala jsem sama sobě, myslela jsem, že jsem jí ráno zapomněla vypnout. Asi za 2-3 další dny jsem si po příchodu z práce při převlékání sedla na postel plnou kocourů a zjistila, že je opět vyhřátá. To už jsem byla ze sebe rozmrzelá. „To se vám to tu válí, co pacholci ušatý, když bydlíte se sklerotičkou“ oslovila jsem vlídně kocoury , dečku vypnula a šla zas po svých. Večer jsem ale musela ještě z domu – a co myslíte? Před spaním dečka zapnutá! NO to už jsem zpozorněla! A pak jsem to vychytala! Matěj ke mně do pokoje kde spím obvykle přes den téměř nechodí. Ale když se tam tuhle odebral, přesunula jsem se do kuchyně a tvářila se, že tam dělám něco naprosto nezajímavého, ale přitom jsem měla výhled vedle do pokoje na postel. Matěj stál jednou packou na destičce regulátoru dečky a druhou do ní mlátil. A pak toho nechal a lehnul si a já z dálky viděla svítit červené světýlko na znamení, že dečka už dečkuje, nebo-li topí. Jsem v úžasu. Nikdy by mě nenapadlo, že se kočka tohle může naučit, resp. to okoukat, že se mu to v té kouličce vůbec spojí, protože mezi akcí (zapnutí) a reakcí (teplo) je sice krátká, ale přece jenom časová prodleva. Je fakt, že on mě vždycky při tomto úkonu sledoval s mimořádným zájmem. Ale i tak. Jestěže mezitím také neběží do koupelny jako já. A co já, co mám dělat? Já bych mu to teplo i přála, Matějíček už je starý pán. Ale on nerozlišuje, na jaký výkon se mu podařilo dečku zapnout. A také ji nevypíná, když jde pryč. Bóže, vždyť s těma klukama jsou jen starosti. Ale stejně bychom je nedali ani za nic a běda tomu, kdo se na ně ošklivě jen podívá, že? |