Příběhy a fotografie kočiček z depozit


Jak u nás doma sněžilo
 17. února 2019, Jana Petrželková


Před vánocemi je takový hloupý zvyk uklidit doma kde co. Pokud možno pořádně. A já blbec jsem to vzala za své a začala jsem se špajzem. Ta zkušenost mi vzala chuť uklízet cokoli dalšího. Totiž toho inteligenta, co vymyslel můj špajz bych chtěla dostat do ruky! Není to místnost, ale skříň ve zdi s průduchy ven. Široká cca 1,5 m, hluboká taky tak a police jsou kovové, zazděné a mají mezi sebou mezery necelých 20 cm. A ještě je ta skříň vevnitř vykrojená, protože skrz ní vede komín!!!!!!! Takže je vám jasné, že co tam uložíte, už nikdy nenajdete dříve, dokud nevystěhujete sakumprásk všechno. A to jsem právě potřebovala udělat.
Kocouři zářili štěstím! Taková událost! Tolik věcí a tolik prostoru, když jsem to začala postupně vyndavat a odkládat kam se dalo, včetně podlahy. Skákali do polic a zas na zem, vytírali regály kožíškama, občas se servali když se v jednom fochu sešli 2 (prali se vleže, líp se tam nevešli) a malinký Míša dokonce zvládl přelez střemhlav z vyššího regálu do nižšího. Kromě toho bylo nutné přeskakovat všechny vyskládané konzervy, shodit štůsek marmelád a propátrat, pročmuchat a protlačovat všechny papírové pytlíky. Hlava mi šla z kluků kolem a tak jsem je všechny vyhodila za dveře. Odpověděli mohutným protestem. Jakže, kde jsem vzala tu drzost a vyloučila je ze zábavy?! Co jsem si to dovolila?! Dejte sem papír a tužku, hned píšem sížnost Oppové a počkej, ta tě sjede, za to, jak ubližuješ chudáčkům kotískům! Řvali za dveřma tak hrozně že šlo o uši a kromě toho drápali dveře tak, až jsem nabyla dojmu že se stejně dovnitř za chvíli prohrabou a tak jsem je zas pustila. Čára se snažil za každou cenu sežrat čokoládu na vaření a Matěj vysypal pytlík s těstovinami a rozkopával vrtule po celé místnosti. To zaujalo Míšu. Chtěl provést poslední sešup z regálu do regálu, ale něco se nevyvedlo – začal padat, takže se zachytil se o pytlík s moukou jednou packou. Současně hrábnul druhou packou po druhém pytlíku – a už to jelo. Pytlíky se protrhly, ale současně začaly i s Míšou padat docela z výšky. A u nás začalo sněžit. 2 kg hladké mouky mě zasněžilo špajz, podlahu, kocoury i mě samotnou. Všechno ztichlo, stejně jako pod sněhem. Z chudáka Míši – kdysi týraného kocourka – se zase stal hadřík. Úplně strachy zmrtvěl, čekal strašlivý trest, jen se klepal. Při pohledu na jeho utrpení jsem spolkla ošklivou nadávku a jen jsem se pro něj sehnula, abych ho vzala do náruče a upokojila ho. A Čára s Matějem? S výkřikem Jupíííí se vrhli do té pohromy a vířili bílo kolem sebe a dělali v tom cestičky a tlapičky a váleli si v mouce kožíšky………
My si – jak vidíte – opravdu umíme poradit, když v Praze sníh není!




Zpět