Příběhy a fotografie kočiček z depozit
1. kocouři zblbli
26. listopadu 2017, Jana Petrželková
Kocouři zblbli a přestali znát hodiny! Celá léta je krmím podle hodin, vlastně jsem ani nepotřebovala mít žádnou časomíru doma - přesně za 5 minut půl sedmé večer začal Čára brousit drápama kuchyňskou linku a druzí 2 vážně usedli na místě pro misky......a teď?
Najednou žádají podávat vybranou krmi podle sluníčka! Smráká se? Naval jídlo a nekecej nic o tom, že je ještě brzy a pohni sebou!!! Takže teď, když přicházím domů, nalézám pravidelně v předsíni ležet 3 hlady naprosto zhuntovaná těla. Z posledních sil mě sice uvítají a dají najevo jak rádi mě vidí, ale bohužel ne kvůli mé veličkosti. Následně se totiž na pokraji smrti doplazí k miskám, padnou do nich tlamičkami a už jen se značnou nelibostí z kuchyně sledují, jak si zouvám boty a sundavám kabát. Jejich světový názor totiž zní, že "nažrat nám můžeš dát i v kozačkách a v kabátě, ani čepice by nám nevadila", To, že ještě musím odskočit do obludária (místnost hned vedle předsíně přeměněná na skladiště) pro jejich žrádlo už nechápou vůbec, protože ONI - na rozdíl ode mne - by používali mozek a patřičné poživatiny by si přichystali před odchodem z domu. Konečně teda naplním 3 misky vybranými pochutinami (dát jim nějaký šmejd, to by bylo tóčo), ale protože nejsem chobotnice a mám jen 2 ruce, mohu na podlahu položit nejprve misky jen 2 a vzápětí tu třetí. Ta prodleva 2-3 sekund je pro ně ale tak traumatizující, že jim adrenalin uvolní poslední zásobu sil a 3 kocouři se začnou rvát o 2 misky jak koně a nějak přehlédnou, že už přistála i ta poslední. Čára se přitom snaží všechny misky zalehnout břichem, Matěj vrčí a kouše (žádám o zaslání cedulky Pozor zlý pes) a Míša kouká jako nejmenší nějak proklouznout k jídlu a něco ukrást, podle přísloví Když se 2 perou, třetí se směje. Alice, kdyby tam byl někdo ze Spolku na ochranu zvířat, tak mě ty kocoury odeberou a mě zavřou za to, že je krmím naprosto výjimečně, takové to je divadlo. Jenomže k litování jsem tady já, ne oni!