|
Příběhy a fotografie kočiček z depozit
O sdílení 30. června 2016, Jana Petrželková Někdo sdílí připojení k internetu, někdo lože, někdo domácnost...naši kocouři sdílejí myš. No nekoukejte, myš je dneska úzkoprofilové zboží, neurodilo se, alespoň v našich končinách se myš vyvažuje zlatem. Matěj se blíží po cestě k chatě, u tlamy se mu klinká myš. Matěj jí už 10x zadávil a 100x si s ní pohrál někde v ústraní, ale teď musí všem ukázat jaký je borec, hrdina a největší lovec ze všech velkých lovců. Ještě si s ní před příchodem lehne, aby se naposledy pokochal a abychom my měli dost času ho pochválit, ale to už se blíží Čára. Chvíli se tak spolu po kočičím domlouvají a odborně hodnotí stavbu těla, velikost a srst ubohé myši, o způsobu ulovení ani nemluvě. Po skončení debaty oba uctí ubohou myš několika minutami ticha ve vzorném vzpřímeném posezu a Matěj odchází. Štafetu přebírá Čára. Nejprve myš řádně znovu zhodnotí jak vizuálně, tak čichově. To je důležité, myš musí „vypadat“, aby si Čára náhodou nezadal. Pak mrtvolku popadne a vnese se s ní do zahrady jak pětka do záložny. Nastalo jeho 5 minut slávy. Ukáže myš mě, ukáže myš Jirkovi a my ho podle pravidel hry řádně pochválíme a myš obdivujeme. Čára je spokojený a zaujme pozici ležícího střelce pod rododendronem. Myš má mezi předními tlapkami a hlídá si ji, protože už přibíhá Míša, který je nezvratně přesvědčený, že teď už by mělo dojít s myší i na něj. Čára je ale jiného názoru, ještě si myši užil málo a tak Míšu odmítá. To ale Míšu krká, protože z jeho hlediska jsou oba mouráčci už dědci a myší si užili dost a dost ještě v době, kdy bylo myší habaděj, zatímco on už vyrostl v době nouze a vůbec, mládí nekompromisně vpřed, takže Čáro, koukej tu myš navalit nebo bude zle! Čárýček si myslí něco o drzých spratcích a řekne to nahlas a tak nastane dohadování, až nakonec myš přece jen opustí. Na pietní rituál nad nebožkou za těchto okolností samozřejmě nedojde, což Čára považuje za hrubou degradaci kočičího řemesla. Míša myš popadne a všem nám předvádí zase jiný prastarý rituál. Skáče jak na gumě a bujně s myší pohazuje sem tam a zas a zas ji loví, aby se i on předvedl a zasloužil si chválení. Když ho to omrzí, odnese si myš na povalenou břízu, uvelebí se tam a je v klidu, protože moc dobře ví, že černobílý kocourek není na černobílé bříze vůbec vidět. A když už myš nebaví ani Míšu a zůstane na zahradě ležet opuštěná, tak Jirka jde, nabere jí na lopatku a hodí ji pod modřín, kde bydlí ježek. Bude mít na noc naservírováno. Tak takhle se u nás sdílí myš. A to je celé, ahoj! |