Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Hurá, sláva, čtvrtá zpráva z domova Mourka a Mijun
17. července 2014, Bedříšek a Mijunka Bednářovi
nyní Bedříška a Mijunky Bednářových:-)))
1. července nastal v našem rodinném kočičím životě docela velký zlom. Náš páneček si dovolil jít po půl roce marodění zase do práce! Ale jsme si jisti, že už teď je mu po nás smutno a že se na nás moc těší.
Moureček: „Musím se vám k něčemu přiznat. Už delší dobu nejsem Moureček, ale Béďa, Bedříšek, Bedulínek… (když trošku zazlobím, jsem Bedřich). A ještě jedna velká novina u mě je. Před měsícem jsem prodělal velmi těžkou a náročnou operaci, i když se mě nikdo na nic neptal – kastraci. Ba ne, byla to hračka, raz dva hotové, a já byl ten nejstatečnější kocourek na světě! Bodejť by ne, když to dělal takový machr, jakým je pan doktor Král v Dejvicích (mimochodem paní Oppová, moc Vás pozdravuje). Večer už jsem lítal a papal jako by se nechumelilo, vůbec nic mě nebolelo. A teď jsem navíc ten nejvoňavější kocourek! A čím dál tím větší mazel, ba přímo závislák!!“
Mijunka: „No jo, brácho, ty musíš být vždycky u všeho první, abys o nic nepřišel. Ale teď mám co vyprávět já. Minulý týden jsme byli celá naše rodina vlastně už podruhé na chalupě u babičky a dědy v Podkrkonoší. A tam je hotový ráj, tedy hlavně pro mě. Ale musím uznat, že i Béďa už nebyl takový sralbotka jako poprvé. No řekněte: stará velká chalupa se spoustou oken metr nad zemí, stodola půda, zkrátka nepřeberné množství prolézaček, skrýší a různých zajímavých zákoutíček. A ta příroda – stromy, rybníček, veliká louka, vysoká tráva, les… No a těch kámošů – pejsek za plotem od sousedů, cizí kočičky, ptáčci, motýlci, občas nějaký ten zajíc nebo srnka… A my jsme s bráchou oba tak vzorní, že už o nás páníčci nemusí mít strach, protože jsme jim stále na očích a nehodláme se vzdalovat. Ani v době odjezdu není potřeba nás nahánět do našich cestovních boudiček dříve, než je naplánován odjezd. S cestováním také nemáme nejmenší problém. Po chalupě se nám pak vždycky chvilku stýská, ale brzy to přejde. Vzhledem k tomu, že tam páníčci nejezdí nikterak často a pravidelně, zůstane to pro nás jako takové občasné zpestření života.“
Oba: „Málem bychom na něco zapomněli. Nám by to ani tolik nevadilo (nic nás nesvědilo), ale panička po příjezdu zjistila, že jsme si nějaká ta zvířátka přivezli i domů – v našich kožíškách. A začala očista, kapička za krk a několikadenní pečlivé vyčesávání všech těch breberek pomocí všiváčku, několikrát denně. Bylo to docela příjemné a hlavně blešky i všenky jsou pryč.“
HEZKÉ A BEZBLECHOVÉ LÉTO VŠEM !!!
Bedříšek a Mijunka Bednářovi
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |