Kniha návštěv
Počet příspěvků: 1066 Zobrazeno 20 příspěvků. | << Starší | Novější >> |
Můžete prosím dát radu, jak konkrétně pomoci pořadu Chcete mě? Dopisy jsem si přečetla, ale co mám dělat nevím. Máme psát do televize každý zvlášť nebo se někam dojít podepsat.....? Poraďte, prosím.
Milá paní Jitko, vždyť ne nadarmo se říká "slza duši omyje" a mimo to smrt je součástí života. Každopádně Vám slibujeme, že příští básničky, ze sbírky "Mňoukadla" od pí. Beranové, budou veselé.
Smutné - ale je to síla! A myslím, že i kvalita. Nejsem kompetentní to posoudit, ale myslím, že ano. (Ale všechny básničky jsou milé :-) )
Paní Beranová, básničky mají potěšit, a ne rozplakat! :-( Prosím, už jen samé veselé!
Milá paní Jitko, básnička se Vám moc povedla a co teprve ty pěkné fotky. Bravo! Moc se nám líbí. Pište, pište, ať se máme na co těšit.
Tak jsem konečně poslala pracně vytvořenou básničku, snad se bude líbit :-)
No, Jitko, s těma kocourama je to opravdu někdy hrůza. Já taky občas syčím, a to ne ve slově nessssmíššššš (dobrý nápad), ale přímo jak zmije, nebo spíš jak kocouři na sebe navzájem. Vždycky ale jenom na Matěje, na Čáru není třeba.Co si myslí netuším, ale nic lichotivého to nebude. A k tom uschovávání: Matěj má někde v bytě skrýš,kterou se mi zatím vůbec nepodařilo odhalit jak je dokonalá a mizí v ní vždycky na dlouhou dobu - třeba když něco vyvede a zlobím se, nebo když je jasné že půjdeme k veterináři apod. a pak se můžu uvolat a nevyleze, dokud není vzduch čistý. Ale stejně, co bychom si bez těch zlobidel počaly, že jo?
Paní Jano, ono to s tím Míšovým trestáním a následným počůráním není tak dramatické, jak se z mého minulého příspěvku zdá :-) Míšu mám už 5,5 roku a takováto příhoda se mi stala jen cca 3x-4x. A bohužel (nebo bohudík?) nemohu ani potvrdit, že se Míša mojí ruky bojí - ten hajzlík se totiž nebojí ničeho a nikoho! Kačku terorizuje dnes a denně, já často stojím přímo nad ním, prst vztyčený a jen syčím "nesmíš", ale on mě má prostě na háku - jde po Kačce zas a zas! A jak surově! Naše "výchova" (zapojuje se i přítel) končí většinou jen hulákáním, že ho příště nejspíš už zabijeme, jestli bude pořád Kačence ubližovat, k fyzickému potrestání dochází minimálně - Míša totiž vždycky zmizí jak pára nad hrncem - na místo, kam za ním nemůžeme. To, že se strachy počůral, bylo spíš tím, že nestačil přede mnou zdrhnout, zůstal schovaný pod stolem a já měla možnost na něj hulákat z očí do očí :-) Člověk by si řekl, že po takovémhle vyčinění zůstane uražený nejméně celý den, ale on se za hodinku prochází bytem jako by se nic nedělo, přihopká za mnou na stůl a žďuchá do mě hlavičkou - asi na usmířenou. To zase chvíli trucuju já, ale dlouho to nevydržím a už do sebe drcáme navzájem. Jenže stačí, aby kolem proběhla Kačka a už zase po ní jede jako pitbull! Na něj prostě nefunguje vůbec nic!
Pardon, ještě doplním - ta stříkačka byla samozřejmě bez jehly, ale plná vody, prostě jako dětská vodní pistolka.
No jo, s kytkama a kočkama bývá trápení, také to znám. Víte, Jitko, já nejsem žádná odbornice, jen kočkomilka, ale zdá se mi, že není dobré Míšu za trest vyplácet rukou apod., zdá se totiž, že už se vaší ruky prostě bojí, viz to počůrání. U nás v 90% případů stačí okřiknutí či zabavení něčím jiným a odvedením pozornosti, ale pokud už jde hodně do tuhého, vezmu složené noviny a někde s nima "prásknu", ten zvuk je kočkám (i psům) hodně nepříjemný a většinou stačí. Bezvadně se mi také osvědčila při rvačce injekční stříkačka a plný zásah z dálky, ale to jsem musela použít jen cca 3-4, když se kluci kočičí u nás sešli. MOŽNÁ SE DO TÉTO DEBATY PŘIDÁ NĚKDO DALŠÍ???!!! Prosím.
Teda Vy jste úžasná! Kam na ty verše chodíte? :-) U nás je to s tím zlobením a bulením trošku jinak - když zlobí Míša, tak z 99% bulím já, protože po rvačce, kdy Míša ubližuje Kačence, sbírám po zemi polámané kytky, vysypanou hlínu, občas i rozbitou skleničku, často bulím nad krvácejícími drápanci na mých rukou, jak se Míša po mě ohání, když mu chci naplácat za jeho chování. Zrovna jako dneska ráno - bříško ukazováčku mám od shora dolů rozpárané, jak se po mě ohnal, a když jsem ho odlapila, abych mu vyčinila pár tahanci za ucho, tak se strachy počůral :-( No super odér, ještě teď se chytám za nos. Jsme s Kačkou chudáci, já krvavý prst, ona podrápané bříško. A takhle je to u nás téměř denně!!!
Paní Jitko, vyhrožujte Míšovi ve verších, ať se pocvičíte, např.: "Míšo nezlob Kačenku, nedostaneš sušenku. Hodnou kočku pochovám, a něco jí na zub dám. Ten kdo bude zlobit, bude vzteky bulit!" Teda ony to jsou strašné ptákoviny, ale to vás čeká s Davídkem - když jsem (naštěstí jen občas, většinou spal dobře) uspávala malého Lukáše, brumlala jsem mu donekonečna monotónně básničku o tom co se ten den stalo nebo co je kolem nás - ale muselo se to rýmovat, jak se to nerýmovalo, byl zas vzhůru. To byly někdy věci! No a s Matějíčkem jsem to pak dělala stejně, když k nám přišel jako koťátko.....
Teda paní Jano, vy máte přímo básnické střevo (to není urážka! :-) Ty 4 verše mám zatím doma na papíře, ono mi to vážně nejde tak rychle :-( Nebojte, Míša bude mít taky svou básničku, ale teď momentálně mu už 3 dny vyhrožuju, že za to, jak je na Kačenku ošklivý, se na něj vykašlu a žádnou básničku mu nesložím. Tak uvidíme, jestli začne sekat latinu :-)
Já už se těším, kde to je? A co kočičáček? Taky zasluhuje básničku! Já mám teď doma dočasně i kočičku Mašinku a už máme začátek další básničky: Čára, Matěj, Mašinka - to je pěkná rodinka. Ale chybí mi fotka všech tří najednou, bébébé
Jen takové intermezzo - 4 verše na naši Kačenku jsou už na světě! :-)))
Sláva, předem vřelé díky, už se na ní těšíme a prosíme, nezapomeňte poslat fotku svého mazlíka či lumpíka, však to známe, čím větší rošťárny vyvádějí, tím víc je milujeme.
Děkuji za povzbuzení, tak já se tedy o básničku pokusím :-)
Milá Jitko, nebojte se a pusťte se do básnění, nejde o žádné dílo pro učebnici literatury, ale jen o pobavení. Kromě toho vaše básnička nemusí být nijak dlouhá, stačí dva verše k fotce a mimo to se ještě pocvičíte na dobu, až budete takové krátké říkánky jak do leporela skládat Davídkovi! Těšíme se na váš příspěvek!!!
Já bych klidně fotku poslala, ale vytvořit básničku je nad moje síly, to mi nikdy nešlo! :-(
Milá paní Jano, díky za skvělý nápad, příjmeníčka ke každé básničce připíšeme. Horší je, že nám na naší výzvu zatím nikdo básničky na svoje kočičky neposlal a tak jich stále máme původní počet, tedy celkem 16.