První společnost za práva koček

3. srpna 2005, Alice Oppová

V České republice platí zákon na ochranu zvířat už od roku 1992. Otázkou je, proč pro kočky nefunguje?

Pes a kočka se stali nepostradatelnými souputníky člověka již v dávnověku, bylo to prospěšné všem stranám. Oba druhy se připojily k člověku z důvodu snazší obživy a člověk to akceptoval jejich užitečností. Pes pomáhal hlídat jeho obydlí a lovit zvěř, kočka likvidovat myši a chránit zásoby úrody.
Z počátku se vzájemné vztahy odvíjely pouze od prospěšnosti toho či onoho živočišného druhu a tak ve starobylém Egyptě byly kočky vnímány dokonce jako posvátné bytosti. Posléze jejich kredit, na rozdíl od psů, strmě klesl, ve středověku byly pokládány za ďáblova stvoření a jako taková i likvidovány.
Postupem času obliba ve psech a péče o ně stoupala, zatímco kočky stály na okraji zájmu, za sem tam nějakou misku mléka chytaly myši a tím veškerá péče o ně končila.
Člověk si psa oblíbil pro jeho vrozenou vlastnost uznávání hierarchie smečky, schopnost přijmout ho za vedoucího smečky - svého pána a domestikoval ho k plnění úkolů.
U kočky, která žije buď izolovaně či obhospodařuje své teritorium s max. dvěma družkami, se mu plná domestikace doposud nepodařila, protože aby kočky mohly žít s lidmi, musí to být jejich přání.
Výzkum odhalil, že domestikací dochází ke zmenšení mozku a změně potravních nároků. Zatímco současní psi většinou ztratili schopnost lovu, soběstačnost a tím pádem i schopnost přežít bez člověka, kočky, jako dokonalí predátoři, si tuto schopnost uchovaly. Na rozdíl od psů, kočky nezdegenerovaly a není moci, která by je přinutila plnit příkazy, když se jim nechce.

Potěšení z vlastnictví přítulného bytového panthera je jedním z mnoha důvodů zlepšení postavení koček v posledních šedesáti letech.
Dalším důvodem je časová náročnost chovu psů, včetně výcviku a právní zodpovědnosti za jejich chování. Nevychovaní či frustrovaní psi mohou být nebezpeční, proto ve většině vyspělých zemích nesmí psi volně pobíhat po ulicích.
Tato fakta vedou ke snížení počtu lidí, kteří nemají možnost k zodpovědnému chovu psů a touhu po domácím mazlíčkovi nahrazují nenáročnými kočkami.
Ve vyspělých zemích se okouzlující, sametově hebký miláček s tajuplnýma očima stává milovaným solitérem tisíců domácností, je s ním jednáno s úctou a snahou o zachování jeho nezávislosti. Kočky, dříve pokládané za méněcenný druh zvířat, nyní fascinují čím dál víc umělců, významných a inteligentních lidí, kteří se jimi inspirují, mazlí se nimi a oceňují útulnost, kterou jim do jejich domovů přinášejí.

Bohužel, u nás tomu tak zatím není.
Eufemicky řečeno Česká republika je rájem psů, pomalu co Čech to psomil, nebo myslivec. Pes devótně plní rozkazy svého pána - alfy i kdyby ho umlátil k smrti a to mnoha rádoby chovatelům dodává sebevědomí. Navyklí z totality držet hubu a krok, u koho jiného by asi tak dominovali, kdyby neměli svého psa?
Zejména na venkově mívá každá rodina nejméně 1 pejska, ale i ve městech a hlavně na sídlištích jich pobíhá nespočet. Této skutečnosti odpovídá i počet psích útulků a obecně kvalitnější veterinární péče o psy. Přitom valné většině pejsků, ať již volně pobíhajících či na zahradách setrvale štěkajících, chybí zákonem daná péče, výchova a leckdy i identifikace. Štěkotem obtěžují sousedy, kteří psa nemají, věční psí tuláci znečisťují veřejné prostranství a ohrožují domácí i volně žijící zvířata a někdy i lidi.
A to nemluvě o současné zálibě v chovu psů tzv. bojových plemen, ze kterých se bez zodpovědné výchovy a výcviku stávají skuteční zabijáci. Soudy sice chovatele odsoudí, ale těch pár měsíců odnětí svobody a pár korun odškodnění poškozeným, trvalé následky na zdraví či ztrátu dítěte, nenahradí.
Na rozdíl od psů, kočky veřejné prostranství neznečisťují, neobtěžují hlukem a nikoho neohrožují a přesto jsou beztrestně týrány, tráveny jedem, stříleny jako škodná, používány na výcvik loveckých psů, dokonce existují obecní vyhlášky, které zakazují opuštěné kočky krmit, místo aby podle zákona stíhaly ty, kteří je vyhnali, zřizovaly útulky a prováděly kastrační program. Mláďata koček slouží jako impulzivní dárky dětem, které když omrzí, ocitnou se na ulici, leckdy i jako krmivo pro plazy, bývají beztrestně topena, krutě týrána dětmi a adolescenty, chovatelé psů a myslivci s oblibou učí psy agresivitě okřídleným „vem si kočičku“. A kdybyste se s nalezenou kočkou obrátili na místu příslušný úřad, šupem vás odkáže jinam či na Městskou policii, která je ovšem bezmocná, neboť všeho všudy je v ČR 8 kočičích útulků! Zdá-li se vám, že zákon na ochranu zvířat proti týrání se koček jaksi netýká a obrátíte se s žádostí o nápravu na střešní orgány ochrany zvířat ČR, dostane se vám odpovědi – cituji z mailu Mgr. Spurné:

Domnívám se, ze právní úprava Vámi popisované problematiky je dostatečná a že řešením není rozšíření právní represe, ale rozšíření vzájemné spolupráce obcí a společností, které se zabývají ochranou toulavých zvířat.

Pak se nelze divit, že počet opuštěných koček roste a s ním i jejich strádání včetně nákladů na řešení této problematiky.
Leckdo by namítl, že na vině těžkého údělu koček není jen jakási záliba našich občanů v pejscích, ale Benešovy dekrety, kterými byl zrušen i zákon na ochranu zvířat a následoval čtyřicetiletý úpadek morálky způsobený totalitním režimem, který ignoroval výchovu k úctě k životu, zvířatům a přírodě, zřizování útulků atd, atd...
Nu, podíl na všeobecném marasmu etiky zde jistě je, ale totalitním režimem prošlo více států, Rumunsko, Maďarsko, Polsko, státy bývalé Jugoslávie…, v nichž vídáte kočky kam oko pohlédne, většinou bývají zanedbané, ale v hrůze před člověkem neprchají jako ty naše mindičky. Kromě toho jsme byli první, kdo přijal zákon na ochranu zvířat proti týrání, v České republice platí už od roku 1992. Otázkou tedy je, proč pro kočky nefunguje?

Zpět